Ahoj, zdravím z Cách, z nejzápadnějšího města Německa, jak tady místňáci rádi říkají. Dorazila jsem v úterý a město mě přivítalo typicky podzimním počasím. Není nad to hned na začátek pořádně zmoknout :) Cáchy jsou moc pěkné a asi víc připomínají holandské, než německé město. Mají dlouhou historii, místní léčivé prameny znali už Římané, kteří sem přišli v 2.st.n.l. A pak se tady taky velmi zalíbilo Karlu Velikému, který si z Cách udělal své sídelní město. Dneska je to město velmi živé, plné obchůdků a kaváren (často se sedí venku a mají takové ty ohřívadla jako v Lublani, Peti, těš se :) Co najde člověk opravdu na každém rohu, jsou pekárny – a jedna vedle druhé vypadají moc lákavě. Taky jsem pochopila, že jsou Cáchy proslavené výrobou různých sladkostí – specialitou jsou zřejmě Printen – takové perníčky, často zdobené mandlemi. Po městě jsou různě roztroušené bronzové sochy – jako součást studní nebo kašen. Prý jich je přes 60 a symbolizují důležitost vody pro toto lázeňské město. Jedním z mých oblíbených míst je obrovské knihkupectví, kde si člověk může sednout a listovat knížkami – při tom má krásný výhled na město a může si u toho dát i kafe. Už jsem strávila asi hodinku v oddělení architektury, vůbec to není špatné :)
Bydlím úplně v centru (na vnitřním okruhu, kde se všechny ulice jmenují Něco-graben; pak je ještě vnější, kde kdysi bývaly hradby). Mám pokojík ve 3. patře, okno plus mínus na jih a dívám se do korun stromů. K radnici na hlavní náměstí to mám tak 3 minuty pěšky a na Pontstrasse – místní ulici nočního života- asi 5 minut. Včera jsme měli první erasmácký večírek, kde jsem si tu vzdálenost mohla hned otestovat – a je to v pohodě :) Na Cáchách je hrozně vidět, že je to universitní město. Mladí lidi jsou všude kolem a vypadá to, že Pontstrasse v noci opravdu žije. Včera byl čtvrtek a podniky byly i tak plné…takže uvidím, co dneska.
Erasmáků je nás tady docela hodně. Překvapivě i hodně Čechů - kromě mně, Tomáše a Markéty ještě asi dalších 5. Slovák zatím žádný, tak si říkám, jestli nepřestoupím :) Všichni zápasíme s němčinou a v pondělí nám začíná kurz (včera jsme psali rozřazovací test). Z lidí kolem jsem se zatím nejvíc seznámila s Riccardem (Ital) a Alejandrem (Španěl). Potkali jsme se hned v úterý při podepisování nájemní smlouvy. Protože kluci na svoje koleje mohli nastoupit až v 5, zatímco já jsem mohla už ve 3 a můj hausmeister zněl do telefonu jako nájemný vrah, rozhodli se mě doprovodit na moje koleje. Po cestě jsme se vší bagáží prvotřídně zmokli, já navíc nezvolila úplně nejkratší cestu…No každopádně můj hausmeister je nakonec opravdu milý pán a kluci mi to zmoknutí asi odpustili – teď se s nimi vidím každý den a dneska jsme se úspěšně zapsali na úřadu a jsou z nás oficiálně Aacheňáci :)
Tak to je prozatím asi všechno. Doufám, že se všichni máte pěkně!