Indonésie - ostrov Jáva

Indonésie

     Tak jsem se zase vrátili do Singapůru. Minulý týden byl Recess week, takové malé prázdniny v půlce semestru (asi aby člověk stihl vše dohnat). My jsme tedy zvolili jiný plán. Naplánovali jsme si výlet do Indonésie. A jaké to bylo? Lidé, čtěte!!!

    Letadlem do Jakarty, hlavního města. Strávili jsme tam den a pomalu vstřebávali ten rozdíl od Singlu. Motorky, odpadky a lidé jsou všude. Měl jsem o Jakartě teda jinej obrázek, možná přístav a spousta zboží. Je to ale směs mrakodrapů obehnaných plotem a mezi jsou slumy a silnice. Času bylo málo, tak jsme večer skočili na vlak. Třída Economi byla jasné volba. Žádná rezervace, ale nakonec jsme seděli i na sedačce. Přeci si nebudeme kupovat Business (400,000Rp) nebo i dražší, když můžem jet na 35,000Rp. Jak vidíte, byli jsme milionáři. 1,5 milionu rupií v kapse dělá docela bouli. (kurz je 1,000Rp - 1,7Czk). Takže vlak boží. Lidi i odpadky všude. Do toho pořád někdo něco prodával. Jídlo, pití, cigarety...

     Po deseti hodinách jízdy, Yogyakarta. Poměrně staré město, které bylo sídlem Sultána. Dnes super místo pro turisty. Palác, podzemní mešita, batikované věci. Pro nás rychlovka, odpoledne do vesnice Borobudur. Spali jsme v policejních kasárnách, což měl být podle Lonely Planet hostel. OK. No a ráno za svítání na samotný chrám Borobudur. Ohromná budhistická mantra (118 x 118m), postavená v letech 750-850 našeho letopočtu Sailendra dynastií. Pak upadl v zapomění, objeven 1815, rekonstruován 1973/83. Protože byly akorát v indonésii prázdniny a slavila se Hari Raja,
byl tam asi milion lidí. Nejvtipnější je, když se vás zeptají, jestli si vás můžou vyfotit. To se pak strhne lavina a každý s vámi chce foto. uf.

    Odpoledne pokus o stopování, stopli jsme: autobus. Směs vesnice Selo, která je v sedle mezi Gudung Merapi (hora ohně) a Merbabu. Merapi je 2911m vysoká, stále aktivní sopka. Lezli jsme na ní ráno, start v 1:30, aby jsme stihli svítání (v Lonláku píšou, že to je jako super), škoda že byl mrak. Pak se ale vyjasnilo a bylo to super. Kráter, kouř, síra. Naposledy soptila v roce 2006 a 1994. Celá Indonésie má 129 aktivních sopek, nejvíc na Jávě.

    Když na Jávě řídíte motorku, tak si vemte rukavice. Né kvůli chladu, ale kvůli slunci. Po dvou dnech jsem měl dost spálené ruce. Provoz na silnici je neuvěřitelný. Spousta motorek a auťáků a všechno se žene kupředu. Je to jako řeka, když se někdo zastaví, oní vás obtečou. Dokonce i když jedete v protisměru. Po městě Solo to bylo výživný, ale viděli jsme boží tržižtě (teda ono bylo zeleninový...) a pěkný uličky. Výlet mezi rýžová políčka a čajové plantáže nám zvedlul hladinu kopcovatosti v krvi, což se po dvou měsících v Singapůru docela hodilo.

    Další dobrodružství na nás čekalo na cestě vlakem zpátky do Jakarty. Nacpaný vlak se slabé přídavné jméno. To se musí prostě zažít. Po hodinách stání si člověk najde místečko, aby si alespoň dřepnul na bobek a jede se dál. My jsme teda pořád spíš stáli a pouštěli ostatní vlaky. Ale mě se to líbilo. Celý výlet se mi moc líbil a můžu říct, že se mi nechce do toho organizovaného a uklizeného Singapůru. Budu se muset i osprchovat...brr...tak se mějte.

______________________________

    Takhle se tu večeří, hezky venku na zemi. Hlavně Saté, Nasi Goreng (rýže na všechny variace) a Bakso (polévka s masovými knedlíčky) a Mie Ayam (nudle s kuřetem).

    Pěstování rýže a tabáku je asi nejrozšířenějším produktem zemědělství na Jávě.

    Hinduistický Chrám Prambanan ze 7.století kousek od Yogyakarty. Nyní je v rekonstrukci po ničivém zemětřesení v roce 2004.

    Tak tady se vážně za nic nestyděli... V chrámu ze 16. století.

    Slavnost REOK, při které do tančících mužů vstoupí duch a oni jsou pak schopní necítit bolwst, jíst sklo nebo žhavé uhlí.

    Centrum hlavního města Jakarty může vypadat i takhle.