Lima

Už jsem tady skoro dva týdny. Takže jsem ji poznala o trošku víc a něco málo se vám pokusím o ní napsat...

Poznat Limu jako město je dost těžký. Jednak se nemůžu jen tak vydat sama na průzkum, protože pohybovat se sama po městě, s mizernou španělštinou a vizáží gringa je dost nemožné. Další věc je ta, že Lima nemá absolutně žádnou strukturu...z urbanistického hlediska se ani trošku nepodobá evropským a asi všem městům. Je to tím, že se hodně změnila, hlavně kvůli zemětřesení, které zničilo spoustu jejích částí. Čtvrť, která se jmenuje Centro historico je spíš centrum komerční, nahledě na to, že ho protíná téměř osmiproudá dálnice..to by neskousl asi ani sv. Václav na koni.

Lima se dělí hlavně podle čtvrtí..více či méně bezpečných. Bydlím v Pueblo Libre, které nepatří zrovna mezi ty bezpečnější, ale zase je to Lima jako Lima. Žijí tu hlavně Limané, narozdíl od Miraflores, které je hodně turistické a komerční (tam bydlí skoro všichni mezinárodní studenti). Pueblo Libre má svá zákoutí. Sama chodím minimálně. V podstatě jen ze školy a do školy, která je odsud opravdu kousek, takže chodíme pěšky. Je to ale na druhou stranu čtvrť, kde člověk pozná skutečný život v pepruánském městě. Tak například: nakupujeme převážně na trhu a v drobných obchůdcích, protože tady je narozdíl od Evropy supermarket to nejdražší místo, kde se dá nakupovat. Trh má svůj půvab. Člověk se musí odprostit od faktu, že maso a vajíčka se uchovávají mimo ledničku, že potraviny nejsou zavakuované, ale prostě se někde jen tak válí, že se člověk musí ptát neustále na cenu, protože nejsou pevně dané, že spousta z prodavačů neviděla mýdlo tak tři dny...

Doprava v Limě je kapitola sama pro sebe. Dá se jezdit buď minibusy a nebo taxíkem. Taxík je dobrý, když někam vyráží pět až šest lidí. V pohodě se do taxíku nasoukají a do centra města to pak stojí každého tak 10 korun. Musí se neustále smlouvat o ceně. Až tak třetí taxikář je ochotný zvýšit kapacitu auta. NIKDY ale člověk nesmí jet taxíkem sám...Možností je pak využít "autobus". Městská hromadná doprava v Limě nepodléhá správě města. Dopravu zajišťují jednotliví soukromníci. Neexistují jízdní řády. Člověk se prostě postaví k silnici (rádoby autobusová zastávka je výhodou) a pak už musí počkat jen na ten autobus, který jede požadovaným směrem a snažit se ho zastavit..."nezastavujeme, máme zpoždění, jen přibržďujeme.."

Je tady zima a 15 stupňů přes den. V noci ještě míň. Blbý je to (i když Žemlička by to určitě ocenil), že tady nikde, ani ve škole,nemají topení. Všem je v zimě (což je tady teď) zima, ale nikdo to moc neřeší..oni dva tři svetry vždycky pomůžou... Co se týče počasí je Lima celou zimu pod šedou pokličkou, což se příchodem jara prý změní..

Kampus školy je tak trochu oázou v šedivém a nebezpečném městě plného ruchu, prachu, troubení aut..je to až trochu kýč, protože vstupem do kampusu se před vámi otevře zelený park plný květin, palem a fontán, kde se (a to nekecám) pasou koloušci a srnky. Jednotlivé fakulty nemají více než 4 patra a uspořádané jsou pavilonovitě po celé obrovské rozloze kampusu. Je to absolutně jiný svět...